Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Metaetika a náboženství v RVP

Současné RVP poměrně jednoznačně definují metaetiku, na základě které se má vyučovat. O tom, kde se ale tyto hodnoty berou, na základě čeho jsou definovány a zda by neměli být zcela jiné, ale mlčí. Všichni se shodnou na tom, že učitel by měl vychovávat. Ale jen málo kdo ví k čemu a proč.

Myslím, že nejdůležitější prvek etické diskuse je v dokumentech RVP trestuhodně zjednodušen a přijat jako samozřejmý. Jde o to, jaké nastavíme základní hodnoty, ze kterých budeme v etických či výchovných úvahách vycházet. Této činnosti se věnuje poměrně nová disciplína filosofie s názvem metaetika. Jak již název napovídá, stojí za poměrně praktickou disciplínou etikou – která se snaží říci, jakým způsobem by se člověk měl chovat – a definuje hodnoty, se kterými pak etika pracuje a které nejsou úplně předmětem jejího studia.

Jde nám o to, k jakým hodnotám a cílům se mají studenti upínat, jakým směrem se má vydávat jejich výchova. Pokud nahlédneme do dokumentů RVP – ať již pro gymnasia či základní školy, poměrně překvapivě takovýchto hodnot nalezneme relativně velké množství, jednoznačně a striktně definovaných. Pozorný čtenář si ale jistě vzpomene na to, jak byly velmi podobné výchovné cíle definovány za dob socialismu. Podle autorů této doby (a dnes opět velmi populárních) bylo základem vzdělávání přivést studenty k ateistickému přesvědčení a vědeckému světonázoru. Kdo se něčemu z tohoto diktátu doby zprotivil, byl zbaven práce, skončil v PTP, vězení nebo byl zabit.

Je třeba si položit otázku, odkud se berou hodnoty, které vytvářejí naše etické systémy, kdo je jejich dárcem? Existuje nějaký způsob jak rozhodnout o tom, které hodnoty jsou nosné a které nikoli? Většina lidí intuitivně cítí, že jsou věci které jsou špatné a jiné které naopak mají pozitivní hodnotu. Většina z nás se shodne na tom, že je dobré pomoci nevidomému najít správné nástupiště, vrátit peněženku nalezenou na chodníku nebo nebrat drogy. Fundamentální otázku „proč“ si ale klade jen velice málo lidí.

A právě to je jeden z největších problémů dokumentu RVP pro gymnasia. Hodnoty, které autoři nabízejí se vzali odnikud a nikdo racionálně uvažující je nemůže brát vážně. Ne proto, že by musely být apriori špatné, ale protože za nimi nic nestojí. Hodnoty nejsou něčím o čem může rozhodnout autorita nebo o čem lze hlasovat.

Myslím, že pokud nejsme všichni členy nějakého náboženského spolku, není možné takové hodnoty definovat jednoznačně, neboť se budou vždy vázat na určité náboženství. Jako katolík mohu říci, že je pro mne přijatelný etický systém založený na desateru, úctě k člověku jako tokovému a proto že odmítám eutanazii nebo homosexuální soužití. Mám jasně dány hodnoty – existuje Bůh, chci se dostat do nebe, reflektuji stvoření atp. A na základě těchto hodnot mohu budovat etický systém. Dokonce jako nábožensky přesvědčená osoba mohu tvrdit, že tyto hodnoty jsou jediné nosné a měly by platit pro každého. Musím si ale být vědom, že tyto hodnoty jsou založeny na náboženském přesvědčení – jinak se stanu nevyhnutelně fanatikem.

V tomto kontextu je možné se vrátit k RVP. Naše společnost je většinově latentně křesťanská – ne že by chodila do kostela nebo se denně modlila. Ale uznává křesťanské hodnoty. Dokonce i mezi nevěřícími často panuje přesvědčení, že církev má správné odpovědi, jen se ji na ně nikdo neptá. Ač by zřejmě měl. Tito lidé se přihlašují ke konzervativismu.

Není žádných nenáboženských absolutních hodnot a to je něco, s čím se musíme naučit žít. A také by se to mělo projevit v RVP, které nemohou servírovat hodnoty bez důvodů. Není nic všeobecně přijatelného na tom, že by se měla říkat pravda, nemělo by se lhát nebo zabíjet lidi bez důvodu. A v tomto slova smyslu se nelze tvářit, že náboženství v RVP není přítomné. Je a je nutné si zde zodpovědně odpovědět na otázku, o jaké náboženství se jedná a zda opravdu všichni chceme podle něj vychovávat své děti.

Osobně se silně obávám, že nikoli. Šlo by totiž o cestu do pekel nového totalitního režimu, snad jen převázaného růžovou mašlí. Proto si myslím, že by metaetické hodnoty neměly být v RVP přítomny. Pokud tedy nevycházejí z mého náboženství. To by ale nutně vedlo k tomu, že stejnou nespokojenost, jakou zde vyjadřuji, by mohl mít kdokoli jiné víry.

„Stát by zde neměl být od toho, aby definoval náboženské či mravní přesvědčení svých občanů. A už vůbec ne cestou škol.“

Jedinou rozumnou možností je proto tyto hodnoty vyjmout RVP a přenechat jejich tvorbu školám. Rodiče a studenti si pak budou moci sami zvolit, zda budou chodit na biskupské gymnasium, komunistický VUML ve středoškolském podání nebo na školu, kde se nebudou hodnoty pěstovat žádné. Myslím, že pak se překvapivě ukáže velký zájem o školy s křesťanským akcentem. Ostatně tento trend je možné vidět již v sousedním Německu.